Tak sem se zas jednou nudila ve skole

ZAČÁTEK

Seděla v rohu a čekala na něj. Byla oblečena pouze v lehké košilce, která jí sahala až ke kolenům. Rukama se držela za kolena a občas se zhoupla. Její kůže byla lehce nahnědlá, hladká a hebká jako hedvábí. Její modré oči svítily do šera a světlé vlasy se občas zaleskly ve slabém světle svíčky. Jediného světla v malé místnůstce. Oči jí kroužili po celé místnosti a chvílemi se zastavily v protějším rohu. S odporem odvrátila zrak a položila si hlavu na kolena. Tiše plakala. Slzy kapaly na košilku, bílou hedvábnou košilku potřísněnou rudými skvrnami. Potřísněnou krví. Krví člověka, který ležel v protějším rohu. Nedaleko od něj ležel zkrvavený meč se zdobenou střenkou. Nesnesla na sobě košilku, strhla ji ze sebe a odhodila ji k meči. Nyní celá nahá seděla s hlavou skloněnou a tiše brečela. Dveře se otevřely a dovnitř vešel statný Draenei. Byl oblečen ve tmavé zbroji a na zádech se mu vysela obrovská palice. Na chvíli se zastavil aby přivykl šeru a rozhlédl se po místnosti. Upoutala ho postava nepřirozeně ležící v rohu. Otočil hlavu doleva a spatřil ji, jak nahá sedí v rohu.
"Sathi, co se stalo?" zeptal se ženy. Zvedla hlavu a uslzeným hlasem odpověděla: "Já...já...já ho zabila" Opět propukla v pláč. Odepnul zbraň, položil ji na zem a přistoupil k Sathiře.
"Proč jsi nahá?" řekl jemným hlasem. Neodpověděla, jen ukázala třesoucí se rukou na bílou košilku. Pochopil. Svlékl těžký cestovní plášť, přikryl ji a vzal ji do náručí. Objala ho svými drobnými pažemi a silně se k němu přitiskla jako by se bála, že jej ztratí. Nic neříkala, jen brečela. Políbil ji na čelo a vyšel s ní z místnosti.
"Odnesu tě do stáje" pravil Draenei a nesl ženu do stáje. Vešel dovnitř, položil ji na čerstvé seno a řekl: "Půjdu dovnitř a uklidim to"
"Ne, prosím Sille buď tu se mnou. Nenechávej mě tu samotnou." zaškemrala potichu Sathira. Sillas se na ni usmál a sedl si k ní. Sedla mu do klína a opřela se o jeho hruď. Objal ji a políbil ji na hlavu. Chvíli tam spolu seděli, přemýšleli. Ze dvorku se ozval klapot kopit a řinčení zbroje. Sillas tiše naslouchal, Sathira usnula. Ozvaly se kroky nohou v okovaných botách.
"Sillasi jsi tam?" ozval se hluboký hlas.
"Tady, ve stáji" odpověděl Sillas. Kroky se začaly přibližovat ke stáji. Vrata se se skřípotem otevřely a dovnitř vešel muž v zářivé zbroji.
"Proč jste tady?" zeptal se.
"Teď ne Karamisi. Řeknu ti to později. A mluv tišeji teď usnula."
"Dobře" ztlumil Karamis "Potřebujeme tě ve Stormwindu, vězni se vzbouřili a povraždili všechny strážný"
Sillas na něj pohlédl a pravil: "Jak vidíš Kare, teď nemůžu"
"Ale..." začal Karamis protestovat, když v tom se Sathira pohnula. Pouze se otočila na bok a plášť jí sjel po nahém stehně. Sillas ji jemně přikryl a lehce se dotkl jejích vlasů.
"Proč je nahá?" nevydržel ohromený Karamis.
"Prosím, neptej se mne. Sám tu historii neznám celou." zarazil jej Sillas a pokračoval "proč mě potřebujete? Copa to paladinové nezvládnou sami?"
"O to nejde. V tom vězení je i orkský šaman Galn'rag. Znáš ho, ne?"
"Galn'rag" zopakoval Sillas.
"Ano, Galn'rag. Zajat před pěti lety - tebou." potvrdil Karamis. Sathira se opět pohla ale tentokrát již otevřela oči a slabým, ospalým hlasem pronesla: "Kdo je to, Sille?"
"To je můj přítel Karamis, paladin." odpověděl a Karamis se poklonil.
"Těší mne, že poznávám ženu svého spolubojovníka a přítele." Žena pouze kývla hlavou a ještě víc se přitiskla ke svému muži.
"Karamis přišel s prosbou o pomoc."
"Ano, ve vězení se vzbouřili vězni a my potřebujeme pomoc šamana." zopakoval svou prosbu Karamis.
"Půjdeš Sille?" podívala se mu do očí.
"Nejspíš budu muset" zamračil se šaman. "Ale můžeš jít s námi jestli chceš"
"Půjdu" souhlasila Sathira. "Jen se musím obléci." Sillas pohlédl na Karamise, ten se jen poklonil ženě a odešel.
"Dojdu ti pro věci" usmál se šaman a odešel. Sathira osaměla. Byla zabalena v plaášti a procházela se po stáji. Sillas vešel do domku a zamířil ke skříni. Cestou zavadil o meč a ten kovově zařinčel. Zaujal ho. Ohnul se aby si jej mohl prohlédnout. Pozorně si jej prohlédl, znal ho. Otočil se k ležícímu muži a opatrně k němu přišel. Zvedl jeho hlavu a úžasem a překvapením se mu rozšířili oči.
"Poster?" zašeptal s údivem.(ja ti rikala at me nestves/pozn. spis.)'Co tu dělal Poster? Hm... zeptám se pak Sathi' pomyslel si. Zvedl se od muže, otočil se ke skříni a otevřel ji. Vzal z ní cestovní šaty a odnesl je své ženě.
"Sathi?" zeptal se, když se Sathira převlékla. Pohlédla na něj: "Ano?"
"Řekneš mi co se stalo?" Žena si povzdechla a začala vyprávět: "Včera večer, když jsem už usínala, někdo zaklepal. Zeptala jsem se kdo to je a on mi řekl, že ho posíláš se vzkazem pro mě. Pustila jsem ho dovnitř a řekla jsem mu aby se posadil. Sedl si a já mu nabídla něco k pití. Chvíli jsme něco povídali a když jsem chtěla znát ten vzkaz podivně se usmál a začal divně máchat rukama. Ani jsem se nenadála a nemohla jsem se vůbec pohnout. Mohla jsem jen otáčet hlavou." Na chvíli se odmlčela jako by vzpomínala a pak pokračovala. "Na stůl položil svůj meč a pak mě obešel. Kouzlem mě přinutil abych se ohnula o stůl. Snažila jsem se odporovat ale kouzlo bylo silnější. Cítila jsem jak mi přejíždí rukou po zádech a pak... pak..." selhal jí hlas a sama se sesunula na zem. Sillas k ní přistoupil a zvedl jí do svého náručí. "Nevím jak dlouho..." pokračovala přerušovaně. "Nakonec se mi povedlo kouzlo přerušit, vzala jsem meč a probodla jsem ho." Oči jí vzpláli hněvem a v hlase byl slyšet tón nenávisti. "Dál už to znáš. Já... já..." nedopověděla a okamžitě se rozplakala.
"Už je to dobrý, Sathi. Jsem u tebe." Uklidňoval ji Draenei.
"Ne, není to dobrý. Chci se umět bránit. Nechci už být jen malá bezmocná žena." řekla tiše, mrazivě. Stále v Sillasově náručí mu pohlédla do tváře a on uviděl její proměnu z mírné milé ženy v krvežíznivou saň, která si nenechá nic líbit. Pomalu ji postavil na zem a spolu vyšli ze stáje, Sathira se svým koněm a Sillas se svým elekkem. Karamis na ně již čekal. Sillas kývl a trojice se vydala na cestu do města Stormwind. Do města dorazili těsně před západem slunce. Paladin je dovedl do ubytoven paladinského řádu a tak jim ukázal, kde se můžou ubytovat. Po té je opustil.
"Sille?" oslovila Sillase.
"Ano?"
"Naučíš mě bojovat?" zeptala se.
"Bojovat? No, mohu tě naučit základy. To je ovšem jen držení zbraně a lehké údery ale víc ne, používám spíš kouzla a totemy." odpověděl Sillas.
"A víš o někom kdo by mě mohl naučit víc?"
"Karamis. Nebo Rhox" zamyslel se. Odložil zbroj a lehl si na postel. Sathira jej chvíli pozorovala. Popošla blíže k posteli, vzala Sillase za ruku a sedla si k němu. Přitiskla je na své srdce a s tím ulehla.

Konec první části